Dumpingové ceny ničí stavební trh, stavět kvalitně za ně nelze

Hlavní stránka / Rozhovor / Dumpingové ceny ničí stavební trh, stavět kvalitně za ně nelze

23.11.2013

Dumpingové ceny ničí stavební trh, stavět kvalitně za ně nelze PRAHA - České stavebnictví prochází velmi těžkým obdobím, ničí ho minimální investice ze strany státu a s tím související snaha některých firem získat i menší zakázky téměř za jakoukoli cenu. Ty si pak zakázky prakticky kupují a až jim dojdou finanční rezervy, hrozí jim existenční potíže. „Na druhou stranu se krachem slabších firem trh vyčistí, narovná se poměr mezi nabídkou a poptávkou a ceny stavebních prací porostou,“ říká předseda představenstva a generální ředitel společnosti Trigema Marcel Soural.

Společnost Trigema působí zároveň jako developer i jako stavební firma. Jaké má toto spojení výhody případně nevýhody?
 
Určitě je to výhoda především pro zákazníka, protože většina developerů si najímá stavební firmy a pak řeší veškeré záruky s danou stavební firmou. Je to otázka toho, jak silná a solidní stavební firma je, developer si musí umět vymáhat svá práva. Trigema v projektu zůstává po celou dobu záruky a to ať už jako developer či jako stavební firma. Je pro nás velkou výhodou, že generálním dodavatelem na všech našich stavbách je naše dceřiná firma. Hledáme totiž ve výběrových řízeních pouze subdodavatele, kde je daleko širší nabídka než na poli generálních dodavatelů. Navíc u běžných obchodních vztahů si jak developer tak stavební firma prosazuje vlastní cíle, my jako developer a stavař v jednom hájíme cíl společný, tj. spokojeného vlastníka bytu.
 
Jak se jako zástupce stavební firmy díváte na současný vývoj českého stavebnictví, kde probíhá poměrně tvrdá cenová válka? Lze stavět kvalitně za ceny, které nabízejí některé firmy ve výběrových řízeních?
 
Myslím si, že ne. Cenová válka je dnes skutečně velmi tvrdá. Základní měřítkem pro stanovení ceny stavby je kvalifikovaný odhad projektanta, ten by měl říci, za kolik by se daná stavba měla dát postavit. Při konkrétních nabídkách stavebních firem ve výběrových řízeních se dnes pohybujeme i na koeficientu 50 až 60 procent plánované ceny. To není sleva, ale redukce ceny pod přímé náklady. Nějaké rezervy proti odhadní ceně jsou vždy, ale ne tak vysoké. Za těchto podmínek si prakticky generální dodavatel zakázku kupuje. Pokud nemá strategicky rozmyšleno, že o část zisku připraví i své subdodavatele (což není úplně solidní přístup k obchodnímu vztahu se subdodavatelem), tak se nikdy nemůže dostat na tak nízké stavební náklady. Je to velmi krátkozraká politika.
 
A není tady trochu problém v tom, že rozhodujícím kritériem při hodnocení nabídek v rámci výběrového řízení se stala cena?
 
Ano, to je velké pomýlení. Dlouho se tady hovořilo o korupci a nutnosti jejího vymýcení. Výsledkem toho je prakticky zaseklý stavební trh, protože stát si prostřednictvím svých úředníků vykládá ekonomickou výhodnost zakázky tím, že ji svěří nejlevnější nabídce. Úředníkům se neohlíží  na to, zda je opravdu nejnižší nabídka také ekonomicky nejvýhodnější. Pokud má být stavba opravdu ekonomicky výhodná, musí být kvalitně postavena za přiměřenou cenu a musí mít nízké provozní náklady. A toho nikdy nedosáhnete, pokud stavbu svěříte podezřele nízké nabídce.
 
Jak to skončí? Krachem malých stavebních firem?
 
Skončí to tím, že se trh vyčistí. My nyní odhadujeme, že převis nabídky nad poptávkou je zhruba 25 až 30 procent, znamená to tedy, že je zde minimálně o 25 procent více stavebních kapacit. Dumpingové ceny můžete nabídnout jen u omezeného množství zakázek. Pak vám dojde nastřádaný kapitál a firma se ocitne na hranici své existence. Krachem slabých stavebních firem se trh vyčistí, nabídka se vyrovná poptávce a srovnají se i nabídkové ceny.
 
Co je nutné udělat pro oživení stavebnictví?
 
Problém je trochu širší. Paradoxně to začíná u státu. Dnešní roční produkce stavebnictví je kolem 400 miliard korun a stát je zhruba třetinovým zadavatelem. Stát se brání něco řešit poukazováním právě na to, že je jen třetinovým zadavatelem, dvě třetiny jdou od soukromého sektoru, tak ať to řeší někdo jiný. Stát má být ale garantem jistoty pro stavební trh. A pokud chybí státní koncepce investiční výstavby alespoň na pár let dopředu, tak co může stavebnímu trhu a jeho kapacitám garantovat? Stavební firmy potřebují určitou jistotu minimálního objemu stavebních prací. Potřebují nakoupit drahé technologie, potřebují zajistit práci pro své vyškolené odborníky. A pokud stát přestane chybou nekompetentních politiků například stavět dálnice a větší investiční celky, tak se velké firmy začnou orientovat i na menší projekty. Vymizí segmentace trhu, všichni budou dělat všechno a v honbě za zakázkou se začne se deformovat cenová politika malých a středních firem a ve finále se neuživí ve stavebnictví nikdo Tady je zakopaný pes. Stát zrušil svou investiční výstavbu, nemá vůbec promyšlený další rozvoj. V normálně fungující ekonomice by měl jít pravidelně určitý objem peněz na investice do velkých staveb, u nás tomu tak dnes není. A jsou tu i další problémy. Nekoncepce státu v oblasti investiční politiky je doprovázena nekoncepcí státu například v daňové a legislativní oblasti. Spustila se jedna reforma a průběžně se dělá reforma probíhající reformy a reforma reformy reformy, každý rok je v zákonech něco zásadně nového. My na konci roku ani nevíme, co bude platit od začátku nového roku, jaké budou například vyměřovací základy daní. Dá se v tomto prostředí podnikat? Je tohle stabilita? Pak se nemůžeme divit, že je stavebnictví v takovém stavu, v jakém je.
 
O oživení stavebnictví se teď hovoří až v souvislosti s rokem 2015. Jak to vidíte vy?
 
Určitě se nedá očekávat oživení příští rok, to ještě budeme meziročně padat. Je to spojené i s tím, že docházejí evropské peníze a schvalování podmínek pro nové dotační období je ze strany státu zpožděné. Nejdříve na konci letošního roku se ukáže, jaké finanční prostředky budou z evropských fondů k dispozici. První výzvy se možná budou připravovat až koncem roku 2014. První projekty by se pak mohly začít realizovat až v roce 2015.
 
Cenová válka vládne nejen mezi stavebními firmami, ale také mezi developery. Na pražském trhu se objevily tak zvané super levné byty. Je to podle vás nový trend nebo jen reakce na neochotu či nemožnost lidí investovat do nového bydlení více peněz?
 
Je to samozřejmě kombinace více aspektů. My děláme podrobné analýzy pražského developerského trhu a na jejich základě mohu sdělit, že tak zvané levné byty představují jen 15 až 20 procent celkové pražské nabídky (jde o byty s průměrnou cenou pod 45.000 Kč/m2 včetně DPH. Průměrnou cenou rozumíme celkovou cenu za byt včetně příslušenství, tj. terasa, sklep a garáž dělenou obytnou plochou bytu). To, že se o tom hodně píše, je zásluha šikovné reklamy některých developerů. Celkově pražský trh hlásí mírné snižování cen bytů a to napříč celým cenovým spektrem. Rozhodně to není o tom, že většinu trhu tvoří levné byty.
 
Pokud hovoříte o analýze, z ní také vyplynulo, že se pokles cen nových bytů v Praze minimálně přibrzdil. Znamená to, že už ceny bytů dosáhly svého dna?
 
Ceny bytů se skládají z několika významných položek, které mají rozhodující vliv na celkovou cenu. Tou první je cena pozemku, kde se rozhodně nedá očekávat nějaký pokles, protože pozemků vhodných pro bytovou výstavbu v Praze neustále ubývá. Dále tady je cena stavební práce a ta je nyní možná na historickém minimu. Developer si tedy sežene levnou stavební firmu a díky ní může nabídnout nižší ceny bytů. Jak dlouho ale bude možné ceny stavebních prací srážet na minimum je ve hvězdách. Je otázkou času, kdy se zejména stavební trh vyčistí a stavební firmy začnou nabízet vyšší ceny, což se následně projeví i v cenách nových bytů. Samozřejmě jejich růstem.
 
Trigema má za sebou několik úspěšných bytových projektů, postavili jste lyžařský areál Monínec i Vědeckotechnologický park v Roztokách. Ve vašem portfoliu mi chybí čistě kancelářská budova. Proč?
 
Postavit kancelářskou budovu je poměrně jednoduché, problémem je ji pronajmout. My tento byznys neděláme, proto se nepouštíme do stavby kanceláří. Je tady řada developerů, kteří se orientují jen čistě na rezidenční projekty nebo kanceláře. Jen velmi málo jich působí ve více segmentech trhu.
 
Na český trh poměrně ojedinělým projektem je určitě Monínec. Splnil očekávání, které jste do něj dávali?
 
Především bych zdůraznil, že Monínec je projektem na delší dobu. Investice byla relativně vysoká, návratnost do deseti let je nereálná. Pokud však hovoříme o 20 letech, což je náš případ, vyvíjí se vše podle předpokladu. V loňském roce jsme zde sice vygenerovali ztrátu, letos nám však dobíhají první leasingové smlouvy na nákup technologií, což se samozřejmě příznivě projeví i v hospodaření v následujících letech.

Autor: Tomáš Johánek   |   Sekce: Rozhovor | Novinky na webu   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Fotografie k článku

2Barevne-Letnany-4.jpg

2Barevne-Letnany-4.jpg

Rezidence-3D-i.jpg

Rezidence-3D-i.jpg

Marcel-Soural-Trigema-a-s-.jpg

Marcel-Soural-Trigema-a-s-.jpg

Diskuse

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek


 Datum  

Anketa

Jaký je pro vás nejoblíbenější zdroj o nových rezidenčních projektech?

82% (34)

7% (3)

4% (2)

4% (2)


Přihlášení

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  - © 2018

2012 MEDIATO, Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu redakce je zakázáno publikovat jakékoli materiály z tohoto webu 

Инфракрасный градусник читать на сайте.
100.renesans-centr.kiev.ua
https://gazon.net.ua
Všechna práva vyhrazena © 2018